Jak jsem slavila Vanoce a Novy rok
Jednoho prosincoveho dne prisli pribuzni Dona Jorgeho na navstevu. Behem povidani Matka rodu, ktere rikam „pracovne“ babicka 
, prohlasila, ze s nimi budu travit Vanoce. Vykulila jsem ocka a zakoktala, ze Vanoce jsou prece rodinne svatky a ze jim je nemuzu narusovat. Na to mi „vysvetlili“, ze to nemam resit, ze jsem jako clen rodiny a ze s nimi proste budu. Na to nebylo obrany. A proc se take branit, ze??!! 
Don Jorge odletel na tri tydny za manzelkou a detmi do USA, s tim, ze se vrati 6. ledna. Zustali jsme tedy v dome sami s Josefou, kockou Mishinou a psem Browniem. Dva dny pred Stedrym dnem s nami take pobyl Josefin devitilety bratranec Jorgan.
Tri dny pred Stedrym dnem mi sestra Dona Jorgeho oznamila, ze me vyzvedne na Stedry den v osm hodin vecer a oslavy probehnou v dome dalsi sestry, ktera bydli ve stejnem Condominiu.
Nakoupila jsem tedy nejake pochutiny na jednohubky a lahev guatemalskeho rumu, udelala neodolatelnou cesnekovou pomazanku a vse v den "D" naservirovala na tacy. V osm hodin me vyzvedli deti sestry Dona Jorgeho.
V dome se postupne seslo asi 22 az 25 pribuznych. Presne se mi to nepodarilo spocitat, protoze postupne prichazeli, vytraceli se a rozptylovali po dome.
Behem celeho vecera se pojidalo, poziralo, popijelo a povidalo. Vsechno probehlo v naprostem klidu, ani nikdo netancil na stole. Vsichni rikali, ze tam chybi Don Jorge, aby vecer privedl do varu.
O pulnoci problehla slavnostni vecere, servirovaly se tamales a ponche. Po veceri byl ohnostroj a po motlitbe se rozbalovaly darky. Ja jsem dostala darku pet 
, coz pro me bylo naproste prekvapeni. Proc by mi nekdo mel davat darky, ze? To bych ale nesmela byt v Guatemale. Dostala jsem tedy hodinky Casio, bizu koralky s nausnicemi, velkou kozenou penezenku s propiskou, skleneny set na chipsy a omacku a porcelanovou misticku. Nemohla jsem verit vlastnim ocim!!! 
V pul druhe rano se vsichni rozprchli do svych domovu. Predtim mne, ale pozvali na navstevu k pribuznym na „pobrezi“ neboli „a la costa“, coz je trosku zavadejici, protoze to neni plaz jak by se mohlo zdat, ale horka oblast blizko pobrezi skutecneho. Po mori tam nebylo ani pamatky. Bohuzel! 
Stravili jsme odpoledne v osade Bethania s dalsimi deseti pribuznymi ze strany sestry "babicky", tradicne jidlem, pitim a povidanim na zahrade, pekne v teplicku, pod jeste nezralymi mangovniky. Prestoze je cela tato oblast jen hodinu az hodinu a pul cesty od Quetzaltenanga, klima je tu hodne odlisne. Oproti chladnemu Quetzaltenangu je tu opravdu hodne teplo. A tak to bylo velice prijemne prohrati kosticek.
V pet vecer jsme se vraceli zpet do Xely dvema auty, tak jak jsme prijeli. Babicka se nam ale trosku v tom vedru picla, protoze michala Cuba libre s pivem a vinem a tak se nam na zpatecni ceste poblinkala a dokud neusnula, vykrikovla: „Chci melouna, chci melouna, chci melouna....“ Na tom neni nic divneho, protoze jsme je odpoledne jedli. Kdyz ji davali napit vodu, tak se vzpouzela a ze pry: „Ne, ne, ne,.... nechci, nechci.“ Ja jsem nastesti byla v aute druhem, tak jsem nemusela blinkat s ni.
Pak uz zase nasledoval pracovni tyden az do 31. prosince, kdy jsem byla take dopoledne v praci. Abychom nemuseli na Stedry den a na Silvestra do prace vsichni, tak jak sedime v kancelari, pekne jsme se rozdelili pul na pul. Vylosovali jsme si, kdy kdo pujde do prace a kdy kdo zustane puldne doma. Ja mela volno na Stedry den.
V predvecer Silvestra jsme s Josefou zavarovaly fiky, ktere jsme sklidily v sobotu, do kompotu a z casti jsme udelaly marmeladu. A co vy? Take jste o svatcich zavarovali tropicke ovoce???
Na Silvestra jsem uz zadne jednohubky nedelala, nakoupila jsem jen nachos, bramburky, olivy, vino a rum. V osm hodin me vyzvedl ,„skoro pribuzny“ Dona Jorgeho, Don Ruben a vyrazili jsme k nim domu, kde silvestrovska oslava probihala. A zase se pojidalo, popijelo a povidalo. V deset hodin jsme zacali veceret nadivaneho krocana, grilovane maso, bramborovou kasi, bramborovy kolac, ovocny salat a spoustu dalsiho jidla. A pak uz jen cekali na pulnoc. Pet minut pred dvanactou hodinou jsme zacali polykat dvanact kulicek hroznoveho vina. U kazde kulicky jsme si museli prat jedno prani a posledni kulicku pozrit presne o pulnoci. Nejak jsem nemohla dat dvanact prani dohromady 
a tak jsem si neco prala dvakrat. Jsem zvedava, jak to dopadne. Pak jsme vylezli na stresni terasu, poprali si vsechno nejlepsi a pozorovali ohnostroje nad Xelou. Take jsme si par svetylek zapalili a pak si sli pripit sampanskym. Probehly proslovy, kdy kazdy ostatnim neco popral. Potom jsme zacaly sklizet ze stolu, pomohly Done Terese umyt hory nadobi. Ve dve hodiny jsem uz byla v dome Dona Jorgeho a sla spat.
Druhy den byl puvodne v planu vylet na plaz Champerico, ale bohuzel babicce bylo uz dva dny spatne od zaludku, tak ze skoncila i u lekare a Silvestra prolezela nahore v pokoji. Pozor nemela to z popijeni v minulem tydnu , ale pravdepodobne z rozcileni v praci nebo neco spatneho snedla! Vylet se tedy zrusil 
a ja zustala doma a relaxovala, abych do noveho pracovniho roku vstoupila svezi a odpocata. I kdyz par hodin na plazi a koupel v oceanu by urcite nebyly k zahozeni.
