Jednoho dne jsme se domluvily s Josefou, ze vyrazime na vylet do Momostenanga a na Los Riscos.
V nedeli v 10 hodin jsme vyrazily autobusem 2. tridy z Terminalu Minerva v Xele. Cesta do Momo trva hodinu a pul a vede hornatou krajinou s hezkymi vyhledy. Jizdenka stoji 7 Q. Cestou se muze vystoupit i v San Francisco de Alto, ktery je take zminovany v pruvodci Lonely Planet. Nicmene den trhu, kvuli kteremu je zde mimo jine uvaden je v patek a jinak nenabizi temer nic zajimaveho, jen vyhledy do okoli.
Clovek dorazi na misto naklepany jak rizek, protoze „chicken busy“, zda se, nemaji vubec zadne tlumice a silnice jsou sama dira. A pokud si chcete zdrimnout s hlavou na okne autobusu, pekne vam to promasiruje mozek. Take na sedadle pro dva lidi, sedi temer vzdy 3 Guatemalci, takze vam roh sedacky masiruje pater a „okoli“.
Po vystupu z autobusu v centru Momo jsme se poptali mistnich na cestu k Los Riscos, ktera vede do kopce ulici mezi baracky zhruba 300 metru.
Los Riscos jsou skaly a jsou to jednoduse utvary tvorene dlouholetou erozi. V roce 1955 byly prohlaseny Narodnim parkem.
Cela oblast ma rozlohu jen par desitek metru, coz me velice prekvapilo. Nejdriv jsem si rikala: „Tak kvuli tomuhle jsme se sem kodrcaly hodinu a pul?“ Je to tu opravdu malicke, a spis se vyplati spojit prohlidku i s nejakou dalsi guatemalskou atrakci. Nicmene potom jsem byla moc spokojena, protoze jsem vypadly z mesta a byl tu nadherny klidek a pohoda. Jen obcas se tu objevil zamilovany parek na prochazce.
Vylezly jsme az nahoru na skaly a rozhledly se po okoli. Zahledla jsem hrbitov a tak jsme tam zamirily. Prochazely jsme mezi ruznobarevnymi hrobkami, nahrobky a drevenymi krizi. Bohuzel uz po dusickove vyzdobe nebylo ani pamatky, ale i tak mel hrbitov zvlastni atmosferu. Mezi hroby totiz provadeli mayske ritualy nebo tam byly jejich pozustatky. Sedly jsme si chvilku u kostelicku a odpocivaly, pak jsme se vydaly do centra na trh, ktery tu probiha kazdou nedeli. Prosly jsme ho, prohledly si mistni kostel a namesti a naobedvaly se v comedoru za 12 Q. V pul pate odpoledne jsme vyrazily zpatky do Xely.
Predpoklada se, ze nazev Momostenanga muze pochazet ze slov „momo“, coz v prekladu znamena „kazdy den“ a slova „tenanco“, coz znamena „na hradbe“. To by znamenalo, ze kazdy den byla strezena pevnost proti moznym prepadenim.
Frantiskansky kronikar Francisco Vásquez de Herrera v prvni dekade 18. stoleti prepracovaval historii mesta na zaklade dokumentu zvaneho Real Cédula, datoveneho 3. unora 1583 v Lisabonu. V tomto dokumentu je jiz zminovana vesnice Momostenango.
Obec Momostenango se nachazi v okresu Totonicapán. Lezi ve vysce 2.205 m n. m. a ma chladne klima.
Historicke centrum ma hezky kostel, namesti na kterem se kazdou nedeli konaji trhy, park a kolonialni budovy.
Momo, ja se mu take rika, je vyhlasene „chamarras“, coz jsou tluste tezke vlnene deky. Vesnicane take vyrabeji ponca a jine vlnene vyrobky.