Prejezd z Guatemaly do Hondurasu
Po probuzeni v poutnim mestecku Esquipulas, u hranic Guatemaly s Hondurasem, jsem si dala sprsku a sla si prohlednou vyhlasenou basiliku, ktera je zasvecena Cernemu Jezisi Kristu.
O historii mestecka, basiliky a Cerneho Jezise Krista se chystam napsat podrobnejsi clanek.
Basilika je vlastne jedinou "atrakci" tohoto horskeho mestecka, nicmene je ji tu zasvecen veskery business. Je zde nepreberne mnozstvi hotelu, penzionu a hospedaje v ruznych cenovych relacich a stejne tak velke mnozstvi restauraci, protoze se sem sjizdi velke mnozstvi poutniku z cele Stredni Ameriky.
Ja jsem se ubytovala v hotelu San Carlos No. 2 ( na rohu 10a Calle a 1a Av, Zona 1) za 30 Q. Hotylek ma velice jednoduse zarizene pokoje, ale je cisty a lozni pradlo voni cistotou. Koupelna je spolecna.
V pul jedenacte jsem si zabalila krosnicku, odevzdala klic a vydala se na cestu do Hondurasu.
Nejprve jsem jela do mestecka Chiquimula za 15 Q, ktere je jakymsi dopravnim uzlem teto oblasti. Na trzisti me odchytil nahanec a odvedl k busum, ktere miri na hranicni prechod El Florido. U spolecnosti Litegua jsem si koupila listek za 25 Q k hranicnimu prechodu. Minibusy odjizdeji kazdych 15 minut. Ve 12 hodin jsme vyrazili. Po 45 minutach nas v mestecku Jocotan prehodili do jineho mikrobusu a pote co ridic vyhodil postarsi matku s ditetem z autobusu jsme pokracovali dal. Nejprve po ni chtel, aby sla diteti umyt nohy cerne jako uhel, ale pote co se k tomu nemela, tak ji proste vylozili veci a bylo. Utreli sedadlo, na ktere dite slapalo a jelo se dal. Po dalsi asi hodine jsme dojeli na hranicni prechod.
Sla jsem nejprve ke guatemalskemu okenku a cekala co se bude dit. Od ostatnich turistu jsem uz vedela, ze pohranicnici v Latinske Americe chteji od turistu extra poplatky, ktere ovsem nejsou oficialni. A to bych ovsem nebyla ja, abych si neco takoveho nechala libit. 
Prece nebudu neco tak "spatneho" podporovat, ze? A "vobirat" se taky nenecham. Chi, chi, chi.....
A opravdu to prislo. 
Pohranicni smudla po me chtel 10 Q, tak jsem mu rekla, ze se nic oficialne neplati. On na me vychrlil, ze nic nevim, ze tu neziju, ze neumim spanelsky a neznam mistni zakony. Ja na to, ze splanelsky umim, ze pri vyjezdu z Guate do Mexika jsem nic neplatila a at mi tedy ukaze oficialni dokument, ve kterem je uvedeno, ze je nutne platit poplatek. On jeste, ze kdyz jsem prijela do zeme, tak se mam prizpusobit a ze tedy ode mne nic chtit nebude, ale ze uz mu nemam takhle odporovat. Dal mi razitko a bylo. Vypadal ovsem dost vztekle.
U honduraskeho okenka na to vyzrali. Maji tam cerne na bilem, ze vybiraji 3 USD jako manipulacni poplatek a dokonce vydavaji potvrzeni o zaplaceni. A tak to ma byt. Kdyz pominu, ze skoro sedmdesat korun za jedno razitko se mi zda prilis. Chi, chi....
Pri prechodu hranic jsem potkala nemeckeho kolegu cestovatele. Nabidl mi, ze mi pujci 20 lempir na autobus do Copanu a ja mu je vratim az vyberu z bankomatu.
Po 10 km jsme prijeli do mestecka Copan Ruinas. Pri placeni jizdneho chtel ridic po Danielovi, jak se Nemec jmenoval, 30 lempir za kazdeho. Daniel se ale pred nastupem zeptal kluciny pomocnika, kolik stoji bus a on mu "poctive" rekl ze 20 lempir. A ridic hudroval, ze klucina nic nevi a ze je to 30 lempir. Do toho se vlozil dalsi chlap a ze prej je to turisticka taxa, protoze je to turisticke misto. Tak jsem vybublala a zacala jednat, protoze Daniel jen chciple koukal na bankovky, ktere drzel v ruce. Spustila jsem, ze jsme pasazeri jako kazdy jiny, tak jaka turisticka taxa a ze zaplatime jen 20 lempir za osobu. Ridic tedy rychle sklapnul a uz vic nechtel. Ja si jen povzdechla, ze to tu asi bude husty. No uvidime! Ale ja se nedam!
Ubytovala jsem se v moc hezkem a cistem hostelu La Manzana Verde za 5 USD neboli 95 lempir. Nejdriv jsem si ale opet musela podebatit, protoze me slecna cpala do stejneho pokoje s nekolika klukama, co se v dormitori's dela, ale kdyz jsem videla, ze dalsi mistnost je zatim neobsazena, tak jsem chtela luzko tam. Slecna se ohanela tim, ze nejdrive plne obsazuji jeden pokoj a pak teprve dalsi. A duvod? Kdyz pokoj obsadi jen castecne, tak si lide sedaji na volne postele a mackaji lozni pradlo. 
Slibila jsem ji, ze si budu sedat pouze na vlastni postel a ona s neduverivym pohledem svolila. Druhy den mi jeji kolegyne blahorecila a ja se ji nechapave ptala za co?! A ona mi dekovala za to, ze jsem si nesedla na druhou neobsazenou postel. Zda se to tu byt opravdu vazny problem. Chi, chi, chi....
Po "obsazeni" postele jsem se vydala do bankomatu a nakoupit neco k veceri, abych vyuzila moznosti pouzit kuchyni a tak i trochu usetrit. Koupila jsem si tedy spagety, omacku, cerstve pecivo a tri vejce na druhy den k snidani a sla "varit".
Po veceri jsem vysilenim z udesneho vedra, ktere jsem v Guatemale nikdy nezazila, padla za vlast a spala az do deviti do rana.
