Vylet k jezeru Atitlan
25. 1. 2009
Konecne byl prede mnou dalsi vikend. Tentokrat jsem byla domluvena s Josefou, ze nekam vyrazime spolecne. Zbyvalo jen rozhodnout kam. Todos Santos Cuchumantan, Lago Atitlan nebo Fuentes Georginas. ??? Nakonec byl vyber hodne jednoduchy, protoze Todos Santos jsou na jednodenni vylet daleko a Fuentes Georginas take tentokrat nepripadaly v uvahu. Protoze jsem temer nepretrzite nachcipana, nechtela jsem se cachtat ve vode, i kdyz je termalni, nicmene okolni vzduch je chladny.
Zvitezila tedy moznost jet k jezeru Atitlán. Za normalnich okolnosti je jeden den na 
prohlidku jezera a na nem lezicich vesnic holy nesmysl, protoze je to moc kratka doba na prohlidku tohoto krasneho mista. Ale jako mala chutovka to bylo prijemne. Urcite se tam ale vratim behem me cesty po Guatemale.
prohlidku jezera a na nem lezicich vesnic holy nesmysl, protoze je to moc kratka doba na prohlidku tohoto krasneho mista. Ale jako mala chutovka to bylo prijemne. Urcite se tam ale vratim behem me cesty po Guatemale. Domluvily jsme se, ze se s Josefou sejdeme v nedeli 25. 1. 2009 v 7 hodin na Terminalu Minerva. Samozrejme by bylo lepsi vyrazit drive, ale kvuli nedelnimu „jizdnimu radu“ mistnich minibusu se na „autobusove nadrazi“ nelze drive dostat.
Vyrazila jsem tedy v 6:15 z hostelu, tentokrat uz znala situace, dosla pesky az k nakupnimu centru Pais, kde jsem sedla na bus a pred sedmou dorazila na autobusak. Pak mi ale prisla smska od Josefy, ze bude z domu vyrazet az v 7:30 a pak mi vse vysvetli, coz mi naladu rozhodne nepozvedlo. Dorazila kratce pred osmou hodinou. Musela totiz nejprve uklidit curbes, ktery zustal po nocni navsteve Dona Jorgeho. Umim si zive predstavit, jak to tam vypadalo. Takze bylo hned odpusteno. Chi, chi, chi....
V osm jsme vyrazily busem, ktery jede do Guatemala City. Puvodne jsme chteli vystoupit v Los Encuentros, jak doporucuje Lonely Planet, ale pomocnik ridice nam doporucil vystoupit uz v La Cuchilla, protoze je to odtud k jezeru bliz. Primy bus do Panajachelu, kam jsme puvodne mely namireno, ale nejel, tak jsem nasedly na bus do vesnicky Sololá, kde jsme po vydatne snidani na mistnim trzisti, navsteve toalet v restauraci Pollo Campero a prohlidce namesti a mistniho kostela, vyrazily pesky k jezeru.
Cesta byla prijemna, byt jsme si to sustily po asfaltce a nebezpecne nas mijeli sileni ridici chicken busu, kteri rozhodne pravidla silnicniho provozu neresi. Jina cesta ale do Pana, jak mu Guatemalci rikaji, nevede. Zpestrovaly jsme si dvouhodinovou chuzi povidani o tom, co jsme behem doby co jsme se nevidely, zazily. Cesta netrva tak dlouho, mi jsme se ale loudaly, prubezne se zastavovaly, abychom se pokochaly vyhledy na nadhernou krajinu a ja nafotila par fotek. 
Rozhodne doporucuji tuto cestu podniknout, prestoze ze Sololá do Pana jezdi busy. Misto nadhernych vyhledu, se ale budete krecovite drzet, abyste v nektere z desitek ostrych zatacek nevyletli ze sedacky. I kdyz pokud bude autobus spravne naplneny, a jako ze s nejvetsi pravdepodobne bude, budete zaklineni mezi ostatnimi domorodci.
V pul druhe jsme dorazily do mestecka, ktere je jakymsi dopravnim uzlem jezera a turistickym centrem, ale krome restauraci, hotelu a cestovnich kancelari, zde nic zajimaveho nenajdete. Muzete se odtud ale premistit do jakekoliv jine vesnic a propatrat okoli. My jsme ale uz nemely dostatek casu a tak jsme zustaly na plazi jezera a relaxovaly. Do vody jsme nevlezly, prestoze slunicko palilo. Me se zdala voda chladna a foukal vitr a Josefa si nevzala plavky. Pa jsme usedly do jedne z cestnych restauraci, daly si pozdni obed a v pul seste vyrazily smer Xela. Nejprve jsme jely busem do Sololá za 2.50 Q, odtud do La Cuchilla za 2.50 Q a potom autobusem spolecnosti Alamo za 20 Q.
Pri mych vyletech do Chichi a Pana jsem zjistila, ze cena chicken busu a busu 1. tridy je z Xely do Los Encuentros stejna (20Q), ale lisi se pohodlim.
Ve tri ctvrte na osm jsme dorazili do Xely. Rozloucila jsem se s Josefou a vyrazila do hostelu, kde jsem si poprve uzivala „chladive“ sprchy, protoze jsem „uzasne“ spalila v obliceji na krku a rukou, jenom mi sviti bile krouzky okolo oci, ktere se neopalily pod brylemi. Vypadam jak sparene prase. Nejak mi nedoslo pri chladnem pocasi v Xele, ze o kousek dal by mohlo takhle radit slunicko a tak jsem si na cestu nepribalila opalovaci krem. 
Vylet to byl nadherny a uz tesim se na dalsi.
Pokud se chcete dozvedet vice o jezeru Atitlán, Sololá a Pana, mrknete se na muj dalsi clanek o teto oblasti.
ty fotky...
(Jana H., 30. 1. 2009 2:14)